Škola, do které stojí za to chodit

Pro některé děti byl tento den poslední, a tak jsme si ho museli náležitě užít. Bez práce ale nejsou koláče! Rodiče budou chtít jistě doma vypravovat, co jsme v naší „škole“ dělali, ale jak znám děti, budou možná lovit v paměti… Usnadníme si to naší krychlí, kam jsme každý den poctivě zapisovali naše prožité zážitky. Hurá, povedla se, teď už jen, jak přežije cestu domů… Zatěžkávací zkoušku v podobě házení ustála a až na pár výjimek se nerozlepila. Tomášek hned vyzkoušel, jestli má obě chodidla stejně velká, jak nám radil pan průvodce z muzea kuriozit. Nevím, jestli jste to poznali, ale Tomášek má jednu nohu velkou jako dospělý chlap, alespoň podle toho, jak si ji obkreslil… 🙂 Před obědem jsme si stihli zahrát i míčové hry, stolní tenis a fotbálek. Prostě super dopoledne. Po obědě už nás ale čekala cesta do vesnice, odkud nás autobus odvezl do Humpolce. Naši kamarádi, kteří se vraceli zpět do tábora, nám zamávali a pak se vydali na nedaleké dětské hřiště. Sluníčko vydatně svítilo, tak se ochladili nanukem a následně na koupališti, kde si děti máchaly nohy. A co se dělo dál? Netrpělivě se čekalo na příjezd našich rodičů… A co se dělo v Humpolci? Některým dětem bylo trochu líto, že nemohly zůstat ještě v táboře, hodnotili jsme minulé školy v přírodě, ale hlavně jsme si šli zlepšit náladu. Že nevíte, jak se to dělá? No přece velikánským nanukem, který si mohl každý vybrat podle své chuti. Chvíli jsme čekali, než nám přijede autobus, který nás zaveze za našimi rodiči. Však už na nás čekali. To bylo radosti a nekonečného povídání…

O hodinu později… Bylo něco kolem 16. hod a do tábora se začali sjíždět rodiče. Hned jsme jim ukázali, kde jsme celý týden bydleli, kam jsme chodili na jídlo, kde jsme se myli… zkrátka vše, co chtěli vědět. Znáte to, rodiče chtějí pořád něco vědět 🙂 Když nám začalo kručet v bříšku, přemístili jsme se k našemu venkovnímu posezení, kde jsme si dali naši grilovanou večeři. A co bylo dál? Spousta zábavy, dobrého jídla a milé společnosti.

Abych nezapomněla… Nejblíže se svým odhadem snězených knedlíků byla rodina Vrzalova. Mysleli si 22 knedlíků, Barča s Vlastíkem zvládli spořádat jen o jeden méně, tj. 21 🙂 A kdo si myslel, že se až do večeře nemohli hnout, tak se mýlí… Ani ne za hodinu už se dožadovali svačiny 🙂 Jojo, čerstvý vzduch dělá divy!

Ráda bych touto cestou poděkovala všem rodičům za opravdu krásný dárek, který mi udělal velikou radost. Bylo to milé překvapení, kterého si nesmírně cením. Už teď se těším, až vyrazím do Lidlu se svou novou Klimt taškou 🙂 a při masáži na Vás všechny budu s povděkem myslet 🙂 Ještě jednou moc děkuji!

IMG_0050
Archiv
Statutární město Jihlava Masarykovo náměstí 97/1 58601 Jihlava 1 www.jihlava.cz
baner-bily